Vlakem jsem jela velmi dlouho, konec konců Jorvik je až někde u moře. V podstatě jsem ani nevěděla kam jedu, kdy přijedu a začala jsem pochybovat, že tohle rozhodnutí bylo správné.

,,Přejete si čaj slečno?"

,,Ne, děkuju." Odpověděla jsem té tlusté paní která mi chtěla vnutit horkou vodu za 40 Kč. Nesnáším čaj.

A s touhle myšlenkou jsem usnula. Zdálo se mi o tom, jak každý den na akademii piju čaj, jak jsou koně velké hrnky s čajem a jak mě všichni odsuzujou za to, že nepiju čaj.

Probudilo mně zatroubení.

,,Všichni co vystupují v Jorviku, ať si laskavě  vystoupí!" A tak jsem si vzala tašku a vystoupila. Vzala jsem si taxík a a za hodinu jsem byla na místě.

,,Páni!" vydechla jsem

,,Tak tady je to luxusní!!"

,,Líbí se ti tady?" Ozvalo se za mnou. Stál tam mladík, mohlo mu být tak 24 let.

,,Jmenuju si Johan a ty budeš Ricky,že?" Nenechal mně ani přikývnout a pokračoval:,, Tak pojď ukážu ti stáje, kde budeš bydlet a koně na kterém budeš jezdit."

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ